Na podzim 2023 jsme navázali na tradici a sešli se v Příbramské waldorfské škole, abychom se společně věnovali hudebnímu rozvoji. Tentokrát jsme se rozhodli posvítit si detailně na Jakuba Jana Rybu, který působil v nedalekém Rožmitálu pod Třemšínem.
Náš program začal ve čtvrtek odpoledne, kdy jsme se v poměrně ještě malém počtu sešli ve školním vestibulu a užili si „kostelní“ akustiky, která umí být k našim výkonům někdy velmi milosrdná. Po setmění jsme otevřeli písně z Taizé a připomněli si nádherná sólíčka. Hodně nám chyběl Vendelínův klarinet, naštěstí ho hbitě a zdatně zastoupil Jarmil.
Po ránu jsme se jako obvykle věnovali nejmenším účastníkům při ranních rozcvičkách. V pátek se Marjánka s Valentýnkou rozhodly zausilovat o členství v prestižním Pištiklubu a přehrály veřejně 10 písniček z paměti. Měly jich v zásobě dokonce mnohem víc. Dospěláci se je snažili napodobit a nebylo to vůbec lehké! Obě děvčátka složila zkoušku úspěšně a stala se tak právoplatnými členkami klubu.
Pokročilejší muzikanti se věnovali převážně Michnově Loutně České, pro absentující kolegy připomínáme přehled domácích úkolů. Jako malý zákusek jsme si ochutnali hudbu pana Uccelliniho.
Na páteční odpoledne jsme měli domluvenou prohlídku kostela, kde působil Jakub Jan Ryba. Setkali jsme se zde s paní Hoyerovou, která nám poutavě vyprávěla o Rybově životě a České mši vánoční, pan Hoyer nám zahrál na autentické varhany z 18. století, které jsme si následně mohli opravdu důkladně prohlédnout. S Rybou jsme se potkali také druhý den v Podbrdském muzeu, které nás ale ještě víc zaujalo patrem věnovaným pánům z Rožmitála a kde si mnozí vyzkoušeli mučící nástroje, meče nebo renesanční šaty.
S osobností Jakuba Jana Ryby jsme se pokusili blíže seznámit také prostřednictvím jeho hudby. Zazpívali jsme se jednu jeho pastorelu a pokusili jsme se přehrát si jeho Symfonii.
Pro naše převážně flétnové uskupení se ukázala jako nepříliš vhodná. Zatímco Irenka s Jarmilem šmrdlali kalupem smyčci po strunách, až se jim z houslí kouřilo, flétnistky s nohou ležérně přes nohu koukaly střídavě do not a z okna a jen občasné podupnutí prozradilo, že v duchu počítají dlouhé takty svých pauziček.
Jako poděkování za příjemně strávené prázdniny a péči jsme darovali manželům Bryndovým knihu o Jakubu Janu Rybovi a těšíme se na příště. Jsme zvědaví, jakého zajímavého místního rodáka ještě vytáhnou ze svých rukávů.
