13. – 20. srpna 2023 – Biodynamický statek Fořt v Podkrkonoší
Členové a hudební příznivci Collegia se už po čtrnácté potkali v kouzelném prostředí biodynamického statku Fořt v podhůří Krkonoš. V areálu, který slouží v prvé řadě pěstování obilí, pohanky a chovu krav, je také bývalý jednopatrový zámek někdejších majitelů statku zasazený do starého parku. Ten nám slouží především k společnému vyhrávání či zpěvu a také k zkouškám menších hudebních uskupení Součástí areáu je také hostinský dům s jednoduchým ubytováním, kuchyní a jídelnou. To vše odděleno od polí a luk ploché údolní nivy s potokem starobylou kamennou zdí z jedné strany a hospodářskými budovami ze strany protější. Tato jedineční konstelace vytváří ideální mikrosvět jako stvořený pro letní setkání volného společenství rodin na pozadí pěstování hudebního umění.
Letošní ročník, na který přijelo bezmála šedesát účastníků, byl věnován především hudbě z opery Henryho Purcela Královna víl. K dispozici byly materiály instrumentální suity studované ve dvou skupinách podle náročnosti jednotlivých skladeb.
Ale i méně zdatní hudebníci si jako obvykle přišli na své. Každodenní program začíná “Zajíčky” – to jsou zpívající a tančící nejmenší děti ve volném pásmu kánonů, rytmických i zvukových hříček a jednoduchých pohybových her.
Ty posléze vystřídají menší hráčské skupiny, které se věnují hudbě podle náročnosti partů. Letos spontánně vznikla partičk “Pulců” – tedy těch, kdo zahrají na nástroje zatím jen tolik, aby to za týden vystačlo na několik málo písniček.
V hlavním secesním sále potom paralelně vyhrávají “Žabkaři” – to jsou převážně hráči na smyčcové nástoje, kteří v minulých letech vyrostli na vtipné německé publikaci Barbary Ertl s žabí tematikou v záhlaví. Tyhle písničky už jsou ale jen drobným zpestřením, hlavní potravou byly nejsnadnější renesanční tance a intrády.
Komu je takové muziky trochu málo, jde si zahrát do jiné zkušební místnosti nějakou pěknou raně barokní skladbu nebo triovou sonátu s dalšími flétnisty, houslisty, violoncellisty a cembalistou.
Po té je už čas na kávovou přestávku, která předznamenává účast téměř všech ve velkém osrchestru. Zde dostal svoje místo již zmíněný Henry Purcell.
Trochu tajně se ovšem ve stejnou chvíli a v jiné komnatě sdružuje několik vášnivých vyznavačů consortové hry na violy da gamba.
Odpolední program je zdánlivě odpočinkový, kde si každý může vlastně dělat, co se mu zlíbí. Ale jen zdánlivě. Každý rok si totiž aktivní rodiče pro sebe a ostatní rodiny připraví nějaké zajímavé rukodělné dílny. Po loňském odlévání zvonků a měditepecké dílně přišla letos vhod výroba ručního papíru a jeho vázání do autorských knížeček. A komu to náhodou nestačilo, mohl se věnovat v tiskařské dílně zvelebení svých triček, halenek, košil nebo šatů.
A navečer jsme se naposledy sešli ke společnému zpěvu a hře nad partiturou osvědčeného ronda – kantáty Pavla Jurkoviče Devatero divný květ. Písničky jednotlivých květin pak děti provázely celé dny i po skončení setkání.
Velká spousta dalších fotografií je ke shlédnutí zde
