Stručná charakteristika vývojových etap hudební kultury v Čechách a na Moravě na pozadí evropského kulturního dění.
Doplněno odkazy na zvukový, obrazový a notový studijní materiál.
Nejstarší hudební památky na našem území – středověk
Je nepochybné, že hudba zněla – podobně jako v jiných částech Evropy – od samého začátku vývoje lidské kultury i na našem území. Doklady o této „hudební prehistorii“ máme však jen v podobě nemnohých archeologických nálezů nebo zmínkách starých kronikářů. Podobně útržkovité je naše hudební povědomí ještě v době počátků slovanského osídlení v polovině 1. tisíciletí. Teprve s obecným společenským a kulturním vzestupem v 9. století, u nás spojeným s existencí Velké Moravy, jsou důkazy o existenci a provozu jak profánní, tak i liturgické hudby četnější, pohříchu však stále nejvíce nepřímé povahy. Jistě i slovanská misie křesťanství Cyrila a Metoděje se neobešla bez zpěvu. V ojedinělých dochovaných fragmentech liturgických textů z té doby už můžeme zaznamenat první snahu o zachycení alespoň přibližné intonace textů. Tento poměrně jednoduchý zápis však nevylučuje (podobně jako ještě i v případě následujících několika staletí) využití bohatějších a komplikovanějších hudebních tvarů v zásadě jednohlasého zpěvu, pro které však dosud neexistovala ustálená grafická podoba umožňující nám dnes věrohodnou zvukovou rekonstrukci. Období spojené se zánikem Velké Moravy a jen pozvolným vytvářením nového politického, správního i kulturního centra v přemyslovských Čechách nezanechalo výraznější hudební stopy. O lidové produkci se můžeme dozvědět především ze záznamů o potírání „pohanských“ kulturních rituálů spojených s hudbou a tanci v době nástupu prvních českých knížat, která přijala křesťanství.
Posluchárna
Gregoriánský chorál
Pro zvukové dokreslení charakteru hudebního provozu v klášterech ve 13. století se nabízí právě vyspělá tvorba Hildegardy Von Bingen.
V naší fonotéce nemáme zatím k dispozici kompletní nahrávku skladeb
této významné postavy středověku, proto nabízíme jen náhled v podobě
dvou skladeb.
Ochutnávka
Hildegarda Von Bingen – O glorissime
Hildegarda Von Bingen – Ordo virtutum – Prolog
Další nahrávky podobné provenience
Carmina Burana
Zcela z jiného soudku je rozsáhlá a výjimečná nahrávka – soubor tří CD s
názvem Carmina Burana. Obsahuje hudební rekonstrukci nejrůznějších
textů, básní a písní ze stejnojmenného sborníku (Bavorsko 1230). Způsob
interpretačního přístupu odpovídá stavu bádání v 60. – 70. letech 20.
století. René Clemencic
a jeho Consort patřili k průkopníkům autentické interpretace staré
hudby a tehdy přináleželi bezesporu k badatelské i interpretační špičce.
Ochutnávka
Carmina Burana – Fas et nefas ambulant
První skutečně hmatatelné doklady o pěstování hudební kultury jsou spojeny s druhou vlnou misijního úsilí vedeného tentokrát z německých klášterů, které spolu s křesťanskou vírou přinášely i již zavedené bohoslužebné rituály doprovázené gregoriánským chorálem. Z jedenáctého století tedy už zaznamenáváme první práce písařů z benediktinských skriptoriií na našem území. Do této doby také můžeme položit původ první skutečně „domácí“ písně Hospodine pomiluj ny. Na podkladě chorálního nápěvu vzniká také někdy ve 12. století duchovní píseň a “hymna” českého středověku Svatý Václave.
Období vrcholného středověku (1100 – 1450)
Větší rozmach kulturního a tím současně i hudebního dění nastává teprve období za vlády posledních přemyslovských králů na přelomu 13. a 14. století. Celkový vzestup gotické kultury podmíněný růstem měst, německou kolonizací dosud neobydlených oblastí a tím i čilým ruchem stavebním přináší již četné odlesky velmi vyspělé západní kultury i do České kotliny. Především v klášterech a jejich skriptoriích a v prostředí kolem pražské kapituly vznikají již četné liturgické zpěvníky pro rozvíjející se chorální zpěv prvních organizovaných pěveckých uskupení řeholníků či kanovníků. Jedná se často o výpravné a umělecky cenné rukopisné knihy obsahující poměrně široký repertoár duchovního zpěvu na našem území.
Za vrchol této fáze středověké hudební kultury můžeme považovat období Lucemburků na českém trůnu v průběhu 14. století. Ti zprostředkovali úzký kontakt na vyspělou kulturu Francouzskou a Italskou a přivedli do Čech také výrazné osobnosti působící v jejich službách. S tím je úzce spjat i rychlý vzestup a nová organizace života měst, která měla zásadní vliv na utváření společenských, vzdělanostních i ekonomických předpokladů k vzniku všech uměleckých druhů a tedy i hudby. Dobovou produkci máme prameny podloženu stále především v oblasti hudby související s církevními obřady a každodenní praxí již zavedených nebo v té době hojně vznikajících klášterů. V jejich antifonářích, graduálech, žaltářích a posléze i kancionálech nebo jiných souborech jednohlasého latinského chorálního zpěvu nacházíme první příklady vlastního tvořivého zpracování obecně přejatého hudebního materiálu, který sloužil později jako melodický i textový základ řady specificky českých duchovních písní.
Posluchárna
Více či méně autentické podobě středověké hudby se věnuje dnes velké
množství specializovaných souborů. Z naší fonotéky nabízíme čtyři
odlišné pohledy na uchopení historického odkazu hudby vrcholného
hudebního středověku.
Musica in tempore Caroli IV
Tradicionalistký a vývojově nejstarší model interpretace představuje
až puristicky exaktní a koncertantní přístup k památkám na této
nahrávce (Symposium Musicum, Pražští madrigalisté a Miroslav Venhoda).
Cenné je zařazení nejcitovanějších památek naší hudební minulosti (Otep
myrhy, Slavíček v keřku spieva ad.)
Ochutnávka
Dřěvo sě listem odieva
Music of Charles Univerzity
Nahrávka (1993) interpretovaná specializovaným souborem Ars Cameralis je
přehlídkou dobové tematicky náročnější hudby převážně s liturgickou
tematikou. Interpretace je opět velmi střízlivá a věrně se drží
dochovaných zápisů i předpokládaného zvukového obrazu. Kopie dobových
nástrojů jsou samozřejmostí.
OchutnávkaPrimo tempore
Dvorská hudba doby Karla IV
Kvinterna, v jejíž dílně vznikl uvedený snímek (1997), patří k nejzkušenějším a také k nejpoučenějším souborům středověké hudby na české scéně. Nahrávka obsahuje francouzský vícehlasý repertoár období tzv. Ars novy. Jedná se vysoce uměleckou hudbu, která v našich zemích zněla patrně jen ozvuky na královském dvoře. Přístup k historickému materiálu je „umírněně uvolněný”, respektuje základní notační zápis a snaží se nalézt jeho znějící pravděpodobnou podobu. Nebojí se přidat některé vokální a instrumentační postupy plynoucí z dlouhodobé zkušenosti s dobovým materiálem.
Ochutnávka
G. de Mahaut – Je ne cuit pas
Rituály středověku
Poslední z nahrávek znamená už interpretační posun k autorské tvorbě,
kde autentické prameny jsou pouze podkladem k vlastnímu uchopení
středověkého materiálu. Zapracovány jsou do rozsáhlejších zvukových
celků evokujících dávné obřady a jejich témata, v tomto případě mystické
pozadí Sibylina proroctví. Soubor tu vynikajícím způsobem tvořivě
zpracoval dobře zažité výrazové i melodické formule a zužitkoval
témbrovou ojedinělost dobových nástrojů. Z nahrávky dýchá hluboký
prožitek tématu i hudebního materiálu.
Ochutnávka
Cuncti simus
Světská hudba doznala ve Francii, Německu i Anglii také výrazného obohacení a tvořivosti v tvorbě potulných pěvců rytířských i zábavných písní Trubadůrů, Truvérů či Minnesaengrů doprovázených hudebními nástroji. Tento druh produkce jistě zasáhl i okrajově do našich zemí, ale z hlediska historických dokladů zůstáváme stále odkázání víceméně jen na četná vyobrazení a nepřímé důkazy provozování profánní hudby.
Zásadní – a bohužel dnes už můžeme říci že spíše negativní – vliv na umělecký i obecně kulturní vývoj v našich zemích měly husitské války. Programovým popřením všeho umělecky progresivního, tedy „samoúčelného“ a jen úzce nesloužícího náboženskému ritu znamenalo podle představy radikálních zastánců husitství omezení či dokonce určitý regres ve vývoji hudby na našem území. Proto především nástup vícehlasé hudby byl výrazně opožděn a vlastní produkce domácích autorů byla zaměřena do oblasti jednohlasé duchovní, bojové či časové písně, byť v národním jazyku. Tento snad jediný dějinný primát husitství – zavedení češtiny do jinak výhradního monopolu latiny v bohoslužebných obřadech – jen obtížně vyrovná absenci skutečně tvůrčích počinů prakticky po celou dobu 15. století.
Hudební Renesance a humanismus v Čechách(1450 – 1620)
I po odeznění „revolučního kvasu“, kdy se latina začala částečně vracet zpět do liturgického provozu, se česká hudební kultura plně nevymanila z následků přetržky zaviněné husitstvím. Její projevy zůstaly v mnoha formách a projevech v citelném útlumu za vývojem západní části Evropy. Hudba vznikající nebo provozovaná vykazuje zásluhou hmotné, politické a společenské situace mnohá specifika.
Posluchárna
Salve Mater, salve Jesu – Chant and polyphony from Bohemia around 1500
Velmi podařená nahrávka (2007) zachycující ve znějící podobě kvalitní
výběr z množství dochovaného materiálu z našeho území. Obsahuje jak
jednohlasé chorální nápěvy, tak i vícehlasou hudbu počátků české
humanistické tradice. Obsahuje i dvě skladby z našeho repertoáru – In
hoc anni circulo a Buoh všemohúci.
Schola gregoriana vedená Davidem Ebenem je v současnosti nejpoučenějším a nejzkušenějším českým souborem specializujícím se na chorální zpěv a raný vícehlas.
Ochutnávka
Ih hoc anni circulo
Vzdělanostní linie založená kláštery a dalšími centry poznání ve 14. století byla z velké části přerušena. Zásadní vliv na další utváření a praktické pěstování hudební kultury měla především nově se ustavující literátská bratrstva. Jednalo se o pevně organizovaná společenství zpěváků a hudebníků formovaná na půdě městských utrakvistických kostelů. S bouřlivým rozvojem hmotné kultury i bohatství měst souvisela i snaha movitých členů literátských bratrstev vybavovat svoje chrámové literátské kůry kvalitními hudebninami. Jejich zásluhou vznikla od počátku 16. století řada nákladných a umělecky výpravných kodexů – kancionálů (souborů duchovních písní). Zachycovaly rukou opisovačů nejvíce užívané či oblíbené, zpočátku jednohlasé, teprve později i vícehlasé skladby pro liturgický hudební provoz.
Posluchárna
Kodex Speciálník
Nahrávka představuje výběr z jedné z nejcennějších památek hudebního
vícehlasu u nás. Kodex Speciálník je produktem literátského bratrstva z
některého utrakvistického kostela v Praze. Byl psán rukou nejméně deseti
různých písařů v rozmezí asi 40 let na přelomu 15. a 16. století. Pro
nás je též pozoruhodné, že antologie z tohoto kodexu je k dispozici i v
současné edici (Editio Supraphon 1990), což je jev nakladatelský
mimořádný a stále ojedinělý. Bohužel komplikovanost hudební faktury
nedovoluje s ním pracovat v rámci našeho vyučování.
The Hilliard ensemble je renomovaný britský mužský vokální kvartet pracující od roku 1974. Má na svém kontě mnoho desítek nahrávek s repertoárem od raného středověku po současnost včetně přesahů do oblasti jazzu a alternativy. Na rozdíl od Scholy gregoriany přináší velmi dramatický a vypjatý pohled na hudební materiál zkoumající vždy výrazové, zvukové i hlasové hranice skladeb i interpretů.
Ochutnávka
Anonymus – Nate Dei
Sacred and secular music
Další zajímavá nahrávka s Hilliard ensemble. Jedná se průřez dobovou
produkcí v rozmezí let 1350 – 1550. Pozoruhodná je nejen samotná
interpretace, ale především zařazení světské hudby, která byla v té době
jistě hojně produkována, ale zvukových příkladů není mnoho.
Ochutnávka
Anonymous – Nuevas, nuevas! Por tu fe!
Walter Frye
Poslední vynikající nahrávka s Hilliard ensemble. Tentokrát autorská
ukázka práce anglického autora žijícího v polovině 15. století.
Obsahuje části z několika dochovaných mší a duchovní moteta z dalších
zdrojů. – mimo jíné i jedno Ave Regina ze Speciálníku – tedy kodexu
uloženého dnes v Hradci Králové. To dokládá poměrně dobrou cirkulaci
dobového repertoáru v evropském prostoru. Frye zemřel kolem roku 1474 a
Kodex speciálník vznikal na přelomu 15. a 16. století.
Na závěr naší přehlídky nutno podotknout, že polyfonní hudba duchovní i světské provenience z tohoto období vyžaduje skutečně určitou posluchačskou zkušenost. Nezvyklé traktování a samostatnost jednotlivých hlasů, jejihž umným vedením teprve jakoby druhotně vzniká našim necvičeným uším poněkud nezvyklá harmonie, předpokládá téměř meditativní ponor a dlouhodobou zkušenost.
Ochutnávka
Walter Frye – Ave Regina
Kromě rozsáhlých rukopisných zpěvníků, s často svéráznými úpravami latinských nápěvů, pořizovali jednotliví členové pro potřeby literátských bratrstev ve druhé polovině 16. století i četné tištěné soubory hlasových knih vyspělé renesanční polyfonie z velmi bohaté zahraniční produkce hudebních materiálů a kompozic. Vlastní autorská tvorba hudebníků „českého humanismu“ se omezila na několik málo jmen a zpravidla na vícehlasé zpracování cizích předloh nebo starších nápěvů. Vybočuje jen produkce hudebníků působících na císařském dvoře Rudolfa II na přelomu 16. a 17. století.
Teprve v posledních desetiletích 16. století zaznamenáváme schopnost i českých vzdělanců komponovat v náročném polyfonním stylu. Jedním z mála dokladů je například notová příloha slavného cestopisu Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic Putowánj aneb Cesta z Králowstwj Cžeského do Města Benátek, která prokazuje kompoziční nápaditost i obratnost.
Posluchárna
Kryštof Harant a jeho současníci
Výběr hudebního materiálu z českých knihoven a archivů představuje ve
znějící podobě výrazné autory českého humanismu spjaté s naším územím
(Harant, Jevíčský, Orologio, Luython, Regnart ad.). Použita je výhradně
duchovní hudba proložená instrumentálními skladbami shodně znějícími
při liturgii. Nahrávka vznikla v roce 1993.
Duodena Cantitans vedená muzikologem Petrem Daňkem je zkušeným komorním
vokálním souborem souborem z Prahy zabývajícím se dobovým domácím
repertoárem již tři desetiletí. Představuje z hlediska interpretace
neprogresivní, ale niterný ponor do zpívané hudby.
Ochutnávka
Kryštof Harant – Missa – Agnus Dei
Musica temporis Rudolphi II
Jak z názvu patrno zachycuje tento komplet skladby autorů působících v
Praze v době pobytu císařského dvora Rudolfa II (1583 – 1612). Ve
světové premiéře je tu natočena řada dosud nepublikovaných skladeb.
Vokální komplet vhodně doplňuje libým zvukem soubor zobcových fléten.
Zpívá opět Duodena Cantitans a na flétny hraje Michael consort.
Ochutnávka
Corrano i spirit erranti
Zvláštní – a v mnohém odlišnou – kapitolou v reformačním úsilí 16. století bylo vzdělávací a kulturní působení členů poměrně malé, a také později pronásledované, Jednoty bratrské. Čeští bratři již v roce 1501 vydávají první tištěný kancionál. Následující četné zpěvníkové ediční počiny v tomto směru svým rozsahem i typografickou úpravou stály na vrcholu soudobého snažení. Jednota bratrská současně cíleně usiluje o vzdělávaní svých členů. Jan Blahoslav vydává první tištěný spis na našem území věnovaný smyslu a způsobům vyučování hudbě s názvem Musica – to jest Knížka zpěvákům, náležité zprávy v sobě zavírající. Nedlouhá, leč pro kulturu zásadní etapa působení Jednoty bratrské se uzavřela odchodem Komenského do exilu a zánikem bratrských tiskáren na našem území po roce 1650.
Třicetiletá válka však toto slibně se rozvíjející období uzavřela i v mnoha jiných oblastech V hudební kultuře Českých zemí tvoří současně i mezník k další výrazné proměně hudebního vnímání.