O podzimních prázdninách od 27. do 31. 10. 2021 jsme již tradičně zavítali do Waldorfské školy v Příbrami. V milé a přátelské atmosféře, v téměř nadstandrních podmínkách jsme se věnovali přévážně Mariánským písním.
Protože času bylo poměrně dost a počasí bylo ukázkové podzimní, nevydrželi jsme jen sedět v sále a hrát, ale každý den jsme si někam vyrazili. Hned ve čtvrtek nás místní průvodci vodili po stopách Antonína Dvořáka. Ve Vysoké u Příbramě jsme alespoň přes plot obdivovali vilu Rusalka – domek s překrásnou zahradou, který dodnes patří rodině Dvořáků.
Na druhé straně vsi jsme prošli zlatožlutým zámeckým parkem, abychom se zastavili v Památníku Antonína Dvořáka a poslechli si komentovanou prohlídku. Když jsme se pak venku fotili, zasmáli jsme se náhodnému setkání s novým správcem památníku. Stihli jsme si prohlédnout Rusalčino jezírko a v čistém úžasu obdivovat tvary a barvy listů.
Ani druhý den pobytu jsme nezaháleli. Po dopolední muzice a dokonale zasyceni Indickou stravou jsme vyrazili na Makovou horu – poutí místo zdaleka kraje viditelné, plné příjemných energií a slunce. Naši milovaní místní průvodci v čele s Jarmilem zajistili klíče od kostela sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské, takže jsme mohli pobýt chvíli uvnitř a kochat se, zpívat, poslouchat krásná slova v podání Jitky. Odvážní sólisté zpívali na kůru za doprovodu místních varhan. Náhodní pocestní se zastavovali v kostele a mnozí pár chvil pobyli, zaposloucháni do příjemných tonů našeho zpěvu, který se nesl až ven.
Sobotní program byl ještě nadupanější. Po krátkém ranním hudebním bloku jsme na náměstí měli domluvenou geomantickou přednášku s praktickými ukázkami. Kostel sv. Jakuba Staršího jsme díky tomu prozkoumali úplně nestandardními způsoby a navnímali mnoho detailů, které by nám možná jindy unikly.
Po rychlém obědě na generální zkoušce začala atmosféra mírně houstnout, hudební nadšení začalo pokulhávat a morálka mírně opadat. V podvečer jsme pak zabalili nástroje a vydali se na Svatou Horu. Před bazilikou jsme nejprve z reproduktorů poslouchali závěr mše svaté a následně i poměrně dlouhé pobožnosti s litaniemi. Mezitím se setmělo a tak jsme měli možnost zažít ambity s nočním osvětlením. Po velkém zdržení jsme konečně mohli celí prokřehlí začít stěhovat zmrzlé nástroje dovnitř a připravovat se na koncert. Mnoho času jsme neměli, nedočkaví posluchači začali zaplňovat kostelní lavice Baziliky notnou chvíli před začátkem konzertu.
Prostor Baziliky Svaté Hory nebyl překvapivě k našemu výkonu tak vstřícný, jak jsme předpokládali. Ihned po návratu svolal náčelník strategickou poradu, kde jsme v rámci skupinové terapie probrali čeho se příště vyvarovat, na co si dát větší pozor apod. Díky tomuto včasnému zásahu pana Poláčka netrpí nikdo z účinkujích posttraumatickou stresovou poruchou. Dokonalou tečku za náročným dnem pak dalo topinkové obžerství a do spacáků jsme ulehli s dobrým pocitem díky lidovkám pod Jitčiným vedením.
Neděli jsme v klidném tempu věnovali zpěvu ve waldorfském kostele (vstupní hale školy) a zvonkům. Badatelským způsobem jsme zkoumali jak se nám nejlíp zpívá, v jaké formaci, při jakém postavení, na jakém místě nelépe slyšíme souseda i kolegu z druhého hlasu. Získané poznatky použijeme při dalších setkáních a především dalších koncertech.
Nejbližší příležitost se znovu potkat bude na adventní slavnosti v Praze během waldorfského semináře. Nejbližší delší příležitost se potkat bude o pololetních prázdninách ve Slušticích.
Pro zvědavé více fotek
- cibule
- cuketa
- česnek
- rajčatový protlak
- sůl a koření
Na pánvi necháme zesklovatět najemno nakrájenou cibulku, přidáme nakrájenou cuketu. Chvíli dusíme. Přidáme prolisovaný česnek a rajčatový protlak. Dochutíme solí a kořením dle libosti (provensál, chilli, pepř,….)